Můj operační den

6. května 2018 v 10:59 | Charmedlover❤️ |  Diary
Tak jsem konečně sebrala síly a vydržela sedět u počítače tak dlouho, abych Vám mohla popsat jak probíhal můj operační den. Už je to 3. den od mé operace takže už bych se mohla cítit trošku lépe :D ...

Od půlnoci tedy od čtvrteční aby bylo správně pochopeno,jsem nesměla nic pít ani jíst. Pouze jsem si dala ráno skleničku pití abych nebyla dehydratovaná jelikož jsem šla na operaci až v 10:30 a od 7 jsem byla už vzhůru. To čekání bylo opravdu nekonečné. Myslela jsem, že se tu unudím a tak jsem radši asi 2 hodinky spala. Okolo 10. přišla sestra abych se šla rychle osprchovat a převlékla jsem se do andílka, kterého dostanete. Následovalo čekání a zanedlouho přišla sestra a dala mi tabletky včetně léků proti úzkosti aby jsem nebyla tak podrážděná a nebála se tolik.

Přišel čas, kdy bylo 10:40 a já jsem jela ve výtahu na sál. Dorazila jsem na chodbu před sál a tam se mě ujala doktorka s anezstezie, kterou jsem hned poprosila aby mě nenechala se vzbudit uprostřed operace jako jsem to nedváno viděla v dokumentu :D. Ujistila mě, že na mě bude dávat pozor. Pak přišel lékař, který mě operoval a trošku jsme se posmáli, snažil se mě rozptýlit což se mu na chvíli povedlo. Pak mi dal před obličej masku a mě se začala motat neskutečně hlava. Vím, že doktor říkal "Bude se ti motat šiška tak nikam nechoď a lež." Já jsem pořád dokola opakovala, že se bojím abych nespadla a pořád dokola. Doktor mě ujišťoval, že kdo leží, tak nemůže spadnout když je v klidu. Na malý moment jsem zavřela oči ale pak jsem je zase otevřela, abych byla co nejdéle vzhůru a mohla jim říct jak moc se bojím ale vlastně na to nebyl ani čas protože pak jako lusknutím prstu jsem usnula a nic už nevím. Ani si nepamatuji, jak jsem ty oči zavřela jen sem sledovala dlaždice na stropě a světla, která se hýbala ze strany na stranu.

Probuzení byl opravdu velký šok. Hned po tom, co mě přivezli na pokoj jsem měla kolem sebe spousty lidí a něco se kolem pořád dělo. Byl to chaos a pořád jsem něco říkala. Pamatuji si jak moc mě ta noha bolela a myslela jsem že už umírám. Noha bolela tak moc, že jsem raději zase usnula. Motala se mi do toho hlava a měla jsem strašnou žízeň. Můžu Vám říct, že před operací jsem se cítila skvěle ale po operaci to byl horor doslova. Byla jsem nějakou dobu monitorována a pak jsem nějak k večeru byla vzhůru a normálně komunikovala. Bylo mi sice zle ale nějak jsem to vydržela. Každou hodinu a každou 3. hodinu jsem dostávala infuze na bolest ale nějak jsem je výrazně nevnímala. Druhou noc po operaci byla u mě tak hodná sestřička, která si semnou povídala a vždycky když za mnou v noci šla tak mě hladila po vlasech a vždycky se snažila aby mě nevzbudila. Ale to nejde prostě když Vám někdo napichuje ruce,nebo jinak manipuluje tak se probudíte automaticky.

Ráno hned po operaci jsem se vydala na záchod. Tedy sestřičky mě odvezly na vozíku ale to byla možná chyba protože se mi udělalo docela dost mdlo takže moje vidina o chození byla pryč. Pak ale přišla rehabilitační sestra, která mě naučila ak správně chodit a nějaké cviky. Dneska už ten kousek ujdu sama na záchod a zpátky s berlemi ale je fakt, že dneska se mě docela dost rozmohly bolesti a nevím, odkud ani jsou :D . Nejhorší jsou pro mě teď ty stehy, které strašně pálí a štípou a pak taky ta neschopnost, kdy sama nemůžu chodit a nejhorší se dostat z postele a zpátky na ní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama